Bohatství

peníze Peníze nejsou materiál. Peníze jsou schopnost.
Ponechme ale na okamžik stranou jakýkoliv filozofický pohled na tento pojem a zabývejme se jím pouze z pohledu materiální reality tedy úrovní pohledu bohatství hmotné úrovně – fyzických statků.
Většina z nás dělá práci a jedním z důvodů jejich práce je to, aby si zajistili prostředky, tedy peníze k zajištění hmotných potřeb.
Logicky z toho pak vyplývá, že čím více prostředků máme, tím lépe se nám vede.

A do velké míry by se dalo říci, že tomu tak je. Peníze nám mohou přinést možnost volby v mnoha úrovních a rozšiřují hranice naší svobody.
Jak vidno množství peněz může mít skutečně velmi přínosnou hodnotu na kvalitu života člověka.
Nicméně je tu jeden faktor, který ovlivňuje to, zda je budeme mít či nikoliv.
Rozhodnutí jak peníze chceme získat.
Pramení-li naše touha po penězích pouze z motivu fyzického přežití a zajištění základních lidských potřeb, budeme mít stále nedostatek, jelikož naše potřeby vždy rostou neúměrně rychleji, než prostředky, které vyděláváme. Jinými slovy: náklady budou vždy o krok vpřed před výnosy.
Toto je společné lidem s průměrným příjmem 15 tis. nebo 15 mil.

Chceme-li, aby naše finance rostly, musíme najít takovou cestu, kde držíme naše náklady(osobní, firemní) konstantní a zvyšujeme křivku příjmů. Jinými slovy – prostředky, které jdou směrem od nás, držíme na uzdě a ty, které proudí směrem k nám, mají rostoucí tendenci.
Toto je základní princip, který zná každý obchodník, nicméně otázkou pro mnohé zůstává jak toho docílit.
Jednoduše: víme, že s jídlem roste chuť a tak je dobré vědět, že i zvýšení míry prostředků proudících k nám zvyšuje tendenci tyto prostředky vydávat. Na konkrétním příkladu to můžeme demonstrovat na milionech lidí, kteří si berou úvěry na cokoliv.
Nejdříve je příjem.
Příjem je kritériem pro vydání úvěru.
Úvěr znamená snížení příjmu po stanovenou dobu.
Většinou tyto prostředky z úvěru čerpáme na něco, co sice více či méně potřebujeme, ale většinou se jedná o pasivum. Byt, dům, auto, vybavení domácnosti, dovolená. To jsou peníze, které po dobu splácení proměňujeme v pasiva.
Tedy naše peníze uložením do pasiv ztrácejí ihned svou hodnotu. Sice nám doplní naši potřebu, ale sníží prostor na aktivní příjem. Tedy proměnu peněz do aktiv – tedy takového stavu, kdy dané peníze zvyšují svou hodnotu(např. vlastní podnikání). Přesné vyjádření toho jak se svými prostředky nakládat ponechám ekonomům.
Důležité je úvaha předtím, než tyto prostředky začneme vůbec vynakládat, zda to, do čeho se chystáme tyto prostředky uložit, skutečně potřebujeme. Jestliže ano, zda v zamýšleném rozsahu. A také to, zdali můžeme pasivum proměnit na aktivum. Tedy zdali objekt, do kterého své peníze vkládáme, můžeme také využít tak, aby nám prostředky přinášel. Např. při koupi nového auta si ho nechat polepit reklamní samolepkou za odměnu.
Tuto schopnost mají nejlepší obchodníci – kdy jim do ruky vložíte korunu a oni pouhým otočením z ní udělají koruny čtyři. Nevynaloží totiž svou investici do pasiv, ale používají prostředky k tomu, aby aktivně rostly a zhodnocovaly se.
Toto se týká ale takového stavu, kdy prostředky máte a chcete s nimi nakládat.
Situace zcela jiná je, když se ocitáte ve stavu nulových prostředků, nesnižitelných nákladů a máte k dispozici pouze své schopnosti a dovednosti.

Tím se pomalu blížíme k podstatě skutečného bohatství. Předtím než ho získáme, se ale podíváme na to, proč lidé nevyužívají svůj potenciál k tomu, k čemu je předurčuje, ale ani tak jak by jej využívat mohli.

Vyrostli jsme v okolnostech, které nás formovali a stále formují. Společnost, ve které vyrůstáme, vlastně utváří náš dojem o nás samotných a tím i o cíli naší cesty.
V tomto případě a v našich podmínkách západní polokoule je to tržní mechanismus, který nás nutí k tomu potřebovat a spotřebovávat stále více. Více než 60 procent Evropanů a více než 80 procent lidí ze spojených států má sobě vypěstovanou potřebu jít „dál a výš“. Dosahovat vyšších cílů a posouvat hranice svého hmotného bohatství. Ale ne proto, že k takovému jednání cítí niternou potřebu, ale prostě proto, že jejich mozek je tak naučen. Málokoho napadne zpochybnit onu základní motivaci, která nás pohání.

Většina lidí potvrzuje, že necítí spokojenost ani s dosaženými výsledky, ale ani s tím, co dělají, aby je získali. Je zajímavé, že většině nespokojenců tento pocit neslouží k radikální změně přístupu k pohledu na vlastní motivy chování. Dokážeme-li totiž zpochybnit onu honbu za výsledkem, bouráme tím zeď – spíš v ní onou pochybností vytvoříme malou škvírku, kterou pohlédneme na to, že se za onou zdí nachází prostor, ve kterém nám naše jednání nejen přináší uspokojení ze samotné činnosti, ale i materiální bohatství.
Cesta přes tuto zeď však není jednoduchá, protože tyto hradby dogmat toho, co „bychom měli“ a „co je správné“ jsou tím tlustší a vyšší, čím větší byla naše touha po materiálním bohatství.
V každém případě se za touto stěnou nachází hromada nezodpovězených otázek, takže ani, když se tam dostaneme, nejsme z toho venku. To je teprve začátek.
Tím, že zničíme onu zeď – tedy zbavíme se falešné motivace, ještě neznamená, že automaticky objevíme svůj účel. Účel, který máme realizovat – tedy to, co nás naplňuje, pro co tady jsme a co nám také ono bohatství přinese.

Jsme totiž v prostoru, kde můžeme vnímat v symbolech řeč naší podstaty a tu pak následovat – sjednotit ji s fyzickou činností.

Bez ohledu na to, jakkoliv ezotericky toto tvrzení zní, je empiricky doložitelným faktem, že lidé, kteří se svým niterným pohnutkám naučili naslouchat – přiblížili se více své vlastní povaze, jsou úspěšnější, spokojenější a bohatší. Je to proto, že tito lidé realizují hlas své vlastní podstaty.
Proto lidé, kteří sice usilují, pracují a ženou se za bohatstvím, nemůžou nikdy zažít klidnou radost ze svého konání a s pocitem naplnění užít materiálního blahobytu, protože naše podstata touto formou úsilí nedokáže realizovat sebe sama.

Co můžeme tedy udělat, abychom dosáhli bohatství?
Otevřít se hlasu svého ducha. Přesněji: stát se jím.
Poznat svou skutečnou motivaci a realizovat svůj účel. Tím, že začneme dávat světu bohatství, které v sobě nosíme, tvoříme skutečný zázrak magnetismu, kdy směrem k nám proudí co jiného, než hojnost.
Poznáme-li své plné a hluboké vědomí a umožníme mu prostřednictvím naší každodenní činnosti realizovat se, vše ostatní přichází samo a zcela spontánně. Čím více hojnosti vytvoříme, tím více se nám ji dostává. Ale především přestaneme prožívat motiv honby za penězi a materiálním bohatstvím. Bohatství a hojnost přichází jako přidružený vedlejší efekt práce našeho ducha. Prostě jen pracujeme a těšíme se z plodů naší činnosti.



Komentáře k článku Bohatství



Revoluční výživa