Dobro a zlo

Jing a jang Doba, v níž žijeme je velmi specifická jednou věcí:
Máme velmi nízkou schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem. Nechci zabřednout do polemiky o relativitě těchto dvou pojmů.
Chci poukázat na uvadající schopnost jednotlivců tříbit mezi pozitivy a negativy.
A čím, že se liší naše doba od kterékoliv jiné?
Rozlišovací schopnosti jednotlivců se totiž díky specializaci, diverzifikaci, globalizaci, ekonomice, přijetí společenských normativů stále snižují.
Všechny tyto uvedené jevy totiž vedou k faktoru suplované zodpovědnosti.

Občanská práva a povinnosti supluje občanovi politik, humánnost či nehumánnost při zabíjení zvířat řezník, názor na sociální problémy utváří komunita, za likvidaci životního prostředí může výrobce(nikoliv spotřebitel – tedy vy nebo já), morální a etická pravidla, stejně jako hodnotu života lidí, zvířat vyjadřují ekonomické faktory – např. peníze.
Naučili jsme se krčit rameny nad tím, co je dál, než 1000 kilometrů – tedy naše zodpovědnost má nový rozměr - geografický, i když si jsme vědomi globální propojenosti celé lidské společnosti.
Stejně jako propojenosti s přírodou, ale pokrytecky přehlížíme drancování životních zdrojů.
Když je nám problém předložen přímo před oči, zavřeme je. Nechceme vidět, že naše poptávka po čínských produktech způsobuje likvidaci přírodních míst, když nám někdo řekne, že počítač či telefon, na kterém toto čteme, obsahuje suroviny v čipech, díky nimž násilně umřelo kolem 5 milionu lidí v oblasti centrální Afriky, divíme se, někdy rozhořčeně nesouhlasíme.
Ale dál kupujeme elektroniku.
Záběry z jatečních koncentračních táborů vědomě odmítáme, že to „nemůžeme vidět“ nebo říkáme: „nekaz mi večeři“.
Díky globalizaci máme téměř všichni určité ponětí o těchto problémech.
Ale jen promile lidstva skutečně něco ve svých životech změní. Ostatní jen vykoření svědomí.
Nebo spoléhají na to, že žijí v normativech, které jsou obecně přijímané danou komunitou.
Ano, máme nejvíce zákonů, vyhlášek, nařízení a pravidel, které kdy byly v historii lidstva napsány. Přesto nejsme morálnější, náš život vyzařuje prázdnotu a nezodpovědnost. Zříkáme se našeho výsostného práva – zodpovědnosti za vlastní život, za své jednání a za jednání společnosti, ve které žijeme.

Ale není to jen necitlivost a slepota vůči evidentnímu zlu, které promořuje lidskou společnost. Snížila se také naše individuální schopnost impulsní reaktivity vůči jednoznačně dobrému, ale i zlému.
Naučili jsme se žít v prostoru stínů a pološera, nikoli totální tmy či jasného světla.
A přesně to nám bere schopnost orientovat se ve tmě a reagovat na ni. Stejně jako rozlišit jasné kontury v silném světle.

Náš zrak se otupil žitím v příšeří.

Zapomněli jsme, že době jednoznačných morálních norem a zákonů je nutnost svůj zrak trénovat a vědomě s ním dále pracovat.
Ano, věříme těm, kteří ustanovili tato pravidla. Ale nepřemýšlíme o nich.
Především zapomínáme na to, že je nutné obrátit ke svému vnitřnímu vědomí.
Už nelze ani věřit a spoléhat jen na své pocity a často ani na to, co považujeme za svědomí. Je nutné vědomě objevit své vyšší rozlišovací schopnosti a trénovat je.
Vědomě a úmyslně.
Chceme-li se považovat za člověka nelhostejného, musíme svůj zrak adaptovat na méně kontrastní poměr temna vůči světlu.
A v tomto menším spektru vědomě zvýšit kontrast mezi dobrým a zlým.

A vybrat si.
Tak může růst morální kredit společnosti spolu s jejím vývojem v jiných oblastech.
Pouze s vyšší rozlišovací schopností a aktivací senzitivnějších receptorů můžeme sebe považovat za aktivní inteligentní společnost – jedince.
Co to znamená pro každého z nás?
Jing a jangJednoduchý způsob – každý den, při každém rozhodnutí si všímat toho, co vše naše chování ovlivňuje.
Jakou společnost vytváříme svým způsobem života.
Začíná to u zdánlivých banalit:
Používám recyklovaný toaletní papír nebo papíry v tiskárně? Tedy - ničím lesy?
Jím maso, používám kožené výrobky? Tedy zabíjím zvířata? Působím svou poptávkou zcela nelidské podmínky pro živé tvory, kteří cítí bolest, stejně jako já?
Uvědomuji si, že mé maso na talíři přispívá k nerovnoměrnému rozmístění základních potravin v bohatých versus chudých oblastech světa?
Jsem k druhým lidem zcela upřímný? Tedy vyvolávám v druhých pocit, že mluvit pravdu byť je jakákoliv, je přirozené?
Jsem upřímný sám k sobě? Tedy přiznávám si i ty nelichotivé stránky mé osobnosti a přijímám je přesně takové?
Kouřím? Tedy podporuji gigantický řetězec bolestivého umírání? Obohacuji tím obchodní skupiny, které vydělávají na onkologických onemocněních?
Je má práce užitečná? Tedy je má práce skutečně prospěšná druhým lidem, zvířatům, planetě?
Mračím se na druhé? Tedy rozdávám negativitu?

Každá z takových banálních otázek položená na úrodnou půdu vyšší schopnosti rozlišovat mezi dobrem a zlem nás přivádí k zásadním odpovědím na mnohé problémy lidstva.

Ale tyto odpovědi nejsou jen teoreticky-filozofickou berličkou našeho svědomí.
Obsahují v sobě potenciál změny. Změny v pozitivní přerod problémů lidstva jedinou možnou metodou.
Tato metoda dává jednoznačnou odpověď a smysl odpovědi na skeptickou otázku:
„Co já sám změním – zmůžu?“
Odpověď zní jasně: „VŠECHNO!“

Tato věta dává konkrétní smysl každé nalezené odpovědí na naše vnitřní otázky, které pokládáme hlouběji, než se nachází naše svědomí.
Tato odpověď má hlubokou ozvěnu a šíří se propojeností lidských životů ke slechům dalších duší.
Tím, že krystalizuje naše schopnost rozpoznávat černou a bílou v prostoru šedých stínů, získáváme na síle a schopnosti měnit svět ve skutečně pozitivnější místo k životu.
Globální změna nepřichází s kataklyzmaty negativních jevů(války, krize, konflikty) lidské společnosti.
Ty ani obvykle nepřinesou skutečnou změnou, ale pouze překryjí drobné problémy jedním velkým problémem.

Skutečná změna trhliny společnosti látá neviditelnou přízí.
A tuto nit splétá každý z nás.
Drobnými činy, změnami na své vlastní osobní úrovni.
Rozhodnutími, která mění život nám a posléze dalším lidem.
A pravda je taková, že každý den je, co zašít…



Komentáře k článku Dobro a zlo



Revoluční výživa