Lidská unikátnost

Svoji krásu, úspěšnost, atraktivitu, užitečnost měříme interakcí s druhými.
Nikdy však nebudeme tak unikátní, abychom mezi 7 miliardami lidí nenašli někoho, kdo je krásnější, bohatší, duchovnější, lepší v projevu, charismatičtější, svalnatější, hubenější, zajímavější, vzdělanější.

Velmi dlouho jsem se zabýval unikátností a hledal, v čem bych já osobně mohl být jedinečný. Také jsem si všiml, že i v druhých lidech neustále hledám to, čím se vymykají od ostatních A také mi neuniklo, že toto dělá mnoho jiných lidí…

Ale proč vlastně?
Protože cítíme strach…strach z toho, že když se nebudeme vymykat, tak po sobě v životě nic nezanecháme, nebudeme hodni lásky druhých, nebudeme žít v srdcích a paměti lidí až uzavřeme své oči naposled.
Tento strach z „obyčejnosti“ – z toho, že když budeme obyčejní, když nebudeme zajímaví, když nebudeme krásní a úspěšní, zábavní, chytří, vzdělaní, hubení, svalnatí, altruističtí, tak nás nebudou ostatní milovat, zakořeňuje mnohem hlouběji, než si dokážeme rozumem uvědomit… Jeho kořeny vedou do útrob našich duší, až do morku naší skutečnosti, protože zde je živná půda pro to, aby tento strach rostl a sílil v našem životě, ať už si jej uvědomujeme, či nikoliv. Rodíme se s touto půdou a hnojíme ji svými tužbami o tom, kým bychom měli být.
Tyto vize nás velice uspokojují – dávají nám totiž naději – byť iluzorní, že jednou…jednoho dne dosáhneme takové jedinečnosti, která si zaslouží uznání a nekonečnou lásku…a tím, překonáme onen strach.
Celý život se pak pachtíme, abychom něčeho dosáhli, abychom něco dokázali, abychom se někým stali, ale životní energie se tím jen ztrácí v niveč… Čím blíže konce cesty jsme tím méně úrodná je půda pro strach a pozvolna i my se přestáváme usilovat a toužit…ne proto, že bychom si to vybrali, ale prostě proto, že nám dojdou síly…

A na úplném konci se stejně musíme odevzdat a nezbývá nic, než se smířit…

A má unikátnost?
Není…
Neexistuje…
Svou touhu po tom lišit se, jsem vyměnil za obyčejnost.
Svou tendenci „stát se někým“ za přirozenost…
Své „chci“ jsem směnil za díky…
Své uspokojení za štěstí.
"Budu" za "jsem"
Své EGO za Já
A nakonec své já za nic...



Komentáře k článku Lidská unikátnost



Revoluční výživa