Nejdřív práce pak zábava

Práce a zábava Tak tohle jsme jako děti slýchali zřejmě všichni. A prarodiče našim rodičům dopřávali sluchu toho samého. A nebylo se čemu divit – ještě před 60 lety byl dost velký problém pro většinu lidí zajistit si obživu. Mnozí co si doma nevypěstovali nebo nevychovali, neměli. Ruce byly nejdůležitějším prostředkem k zachování života. Doba ropy, pesticidů a hybridizace však zcela změnila nutnost dřít se na krev, abychom dosáhli fyzického přežití. Najednou po převládající, rukama pracující většině začala katalyzovaná tržní reakce vyžadovat, aby se zcela přeorientovala. Ruce už tolik netáhly a společnost začala oceňovat více intelektuální schopnosti. Těm, kteří tento rychlý zvrat nevnímali a neadaptovali se, špatně se jim vedlo.

Moje babička mi vyprávěla, že neměla ráda mytí nádobí a její babička ji vždy na to jen řekla: „co musíš, jakobys ráda!“

Na banálním příkladě jasně demonstrovala: „adaptuj se a přizpůsob své myšlení vnějším okolnostem.“ „Až poté budeš spokojená.“

Jak pravdivé toto tvrzení je. Ne proto, že bychom měli svěsit hlavu a smířit se něčím, co nám nevyhovuje a pasivně to přijímat, ale proto, že stav spokojenosti ve skutečnosti nevychází ze splnění všech našich představ, ale pouze z našeho vnitřního přístupu k vnějším okolnostem.

Babička tak věděla, že nádobí mít bude celý život a dělat to s nechutí by ji k ničemu nevedlo. Tak se to prostě naučila mít ráda. Její práce se pro ní stala i zábavou.

Vždy jsou před námi dvě cesty – ta první je vyvinout veškeré úsilí a změnit to, co nám nevyhovuje do kýženého stavu. To se buď podaří, nebo nepodaří, ale do té doby do kdy tyto okolnosti nezměníme, můžeme být vnitřně klidní a pokojní.

Uvažte, že takových věcí, které každý z nás chce změnit je po celý život mnoho.

Celý život bychom pak nebyli skutečně spokojení, kdybychom svou spokojenost podmiňovali změnou okolností. Navíc nás tento stav učí být chronicky nespokojenými, takže i tehdy, když dosáhneme změny vnějších okolností, zůstáváme nespokojení.

Fyzické podmínky se změní, ale postoje zůstanou stejné.

Proto každý den, když měníte svůj život ke své představě, odměňte se za to a buďte spokojení s tím, co máte v daný okamžik. Nespoléhejte na pojem „až“. Nemusí nikdy nastat.

Nebo nemáte-li sílu na to jej změnit a nevidíte-li východisko, dělejte dál, co děláte, ale s radostí a upřímnou motivací. Změnou svého vnitřního světa – svého přístupu k činnostem, změníte i vnější okolnosti.



Komentáře k článku Nejdřív práce pak zábava



Revoluční výživa