Fenomén Singles

singlesFenomén Singles, aneb kdy rodina vzala do zaječích...
Poslední dvě desetiletí se objevil fenomén, který v historii lidstva nemá obdoby.
Singles - tak se nazývají lidé, kteří vyznávají svobodný životní styl a deklarují svou osobní nezávislost a jistý nesouhlas se zaběhlými standardy partnerského života.
Přijde mi to skvělé. Vídáte lidi, kteří žijí ve volnomyšlenkářských svazcích bez pravidel.
Přesto relativně spokojené. Jakoby se lidé přestali navzájem svazovat a lpět si na sobě navzájem. O lpění vím mnoho.
Neplodí nic moc kreativního. Bývá naopak značně destruktivní.
Asi jsou dál ve svém vývoji než já. Neznají připoutanost.

Muž a žena. Slečna a kluk, jimž bych mnohý usedlý páprda a bačkoroidní taťka mohl a chtěl závidět.
Může a má také co.
Svobodu, intenzivní zážitky, filozofický nadhled, zábavu. Prostě cool život.
Jak že tito singles žijí?
Každý sám a sem tam se střetávají.
Realizují své partnerské touhy pouze omezeně.
Tak, aby jim nezasahovali do vnitřních struktur osobnosti.
Zdálo se mi to tak idylické, když jsem vídal mladé, úspěšné, usměvavé spokojené lidi, kteří si užívají života.
Cestují, poznávají, baví se, sexují - třeba i s různými dalšími lidmi. Mají dost peněz, mládí, času, zdraví, atraktivity.

Že to zní, tak, že závidím? Možná...
Navenek to tak může vypadat.
Asi proto, že tak nežiju.
Chtěl jsem. Určitě ano. A chvíli se tak asi i choval.
A teď je mi hanba.

Ne proto, že by mě někdo hodnotil, kritizoval či odsoudil.
Ale protože jsem na tu chvíli izoloval velmi důležitou součást své vlastní duše.
Potřebu zodpovědnosti a všechny posluhovače této niterně zakódované potřeby jsem vyměnil za plytkou a povrchní zábavu, která vypadá neškodně, ale škodí víc, než si dokážeme uvědomit.
Jak? Tak, že nás naučí se vyhýbat strachu. Že nám ukáže, že je snazší jít cestou bez připoutanosti a lpění.
A my jdeme...a cítíme se v pohodě. Nebo si to aspoň myslíme.
Strach, lpění, obavy a úzkost z toho co bylo, je a bude, jsou přirozenou naší součástí, která formuje lidskou povahu k ryzí podobě. Ne samoúčelně tím, že nás rozklepávají a berou energii pro život, ale tím, že nám ukazují naše lidství.

Pravou podstatu člověka.

Ukazují na to, že ocenit a prožít hlubokou radost dokáže jen ten, který se dokázal nebo musel něčeho zříci. Naučí nás také vážit si toho, když něco dokážeme. Bez pompy a okázalosti nám umožní cítit vnitřní klid a uspokojení, když dojdeme svého cíle.

A proč to vlastně říkám?

Protože většina singlesáků má toto společné.
Většina z nich udělala z nouze ctnost. Svůj životní styl si zvolili poté, co dostali strach.
Z čeho?
Z bolesti, kterou nám může někdo způsobit, když ho pustíme hodně, hodně blízko.
Ze zodpovědnosti vůči sobě a druhým.
Z možnosti, že se k někomu připoutáme a pak nás to bude bolet.
Ze smrti - protože někdy budeme muset nechat někoho jít. A nic s tím neuděláme.
Z vlastních chyb - protože i dovolit si dělat chyby a ublížit tím druhým vyžaduje notnou dávku odvahy. Odvahy být člověkem. Odhodlaným přijmout vše, co nebude moci změnit a silným natolik, aby zvedl skálu, bude-li to možné.
Přijmeme-li jako svou součást své obavy, může se stát, že dostaneme milost...milost daru, kdy přestaneme utíkat, a zhostí se nás stav, který nám dovolí prožívat jedinou skutečnost partnerství - takovou, kdy nám začne záležet na druhém více, než na sobě samých.



Komentáře k článku Fenomén Singles



Revoluční výživa