Štěstí ve vztahu

Štěstí v lásce a naplnění ve vztazích.Stále potkávám mnoho lidí, jejichž přesvědčení jim v životě velí, že dojdou naplnění a štěstí pouze prostřednictvím druhých.
Je to jistě lepší cesta než bezbřehá touha po uspokojování pouze a jen vlastních potřeb.
Pochopitelně i altruismus může být jednou z nich.
Sklíčkem okuláru, kterým pozorujeme danou skutečnost, není vnější prospěšnost pro okolní svět, ale motiv konajícího.
Mnoho z nás vůbec nenapadne, že s důvodem, z něhož vyvěrají naše potřeby, v tomto případě touha po naplnění prostřednictvím určitého svazku s jiným člověkem, nemusí být něco v pořádku.
Pro mnohé se stane pocit neuspokojení z neschopnosti realizovat naplnění pomocí druhých denní součástí přístupu k životu. Z této introsociální frustrace vychází řada problémů a chorob.
Jedním z transparentních projevů je sebepodhodnocování a ztráta vlastní důstojnosti a lásky k sobě samotnému.
Toto celé pak tvoří začarovaný kruh, ze kterého nás dokáže obvykle vytrhnout pouze prožitek rovnající se prudkému nárazu.
Je to cyklus očekávámpředstavuji sinaplňuji se touhou po uspokojenínaplnění nenacházímztrácím důvěru v druhéztrácím důvěru v sebe.
Takových cyklů většina z nás za život aplikuje velkou řadu a po několika opakováních si ani není vědoma, že žije v naprogramovaném sledu událostí.
Tento program je ale stále součástí naší mysli.
Je tudíž možné jej změnit nebo upgradovat.
Není to snadné, protože tento náš program si od začátku našeho života našel mnoho podpůrných prostředků k tomu, aby se udržel v našem vědomí.
Prvním impulsem ke změně nám slouží naše pocity, že „něco není v pořádku“ – nemáme je přesně identifikované, nedokážeme to přesně popsat, ale víme, že něco uvnitř nás trpí a není spokojené.
Druhým schůdkem je vědomá změna přístupu k sobě a druhým.
Dalo by se říci, že přeprogramování není možné přes noc, ale jde o postupnou změnu, na které je nutné pracovat každý den. Nebo možná ani ne tak pracovat, jako si více všímat.
Vnímat proč se nějak v určitých situacích cítíme, co tento pocit odráží uvnitř nás samotných a hlavně proč něco očekáváme od druhých.To je totiž klíčem k tomu, abychom dokázali otevřít poslední dveře ke spokojenosti ve vztazích. Tento klíč je zcela zásadním, protože nám ukazuje jednoduchou pravdu, že to, co očekáváme od druhých je přesně tím, co se máme naučit dávat sami sobě a posléze i ostatním.Touha po naplnění od druhých je jen zrcadlením skutečného motivu – potřeby nalezení sebe sama.
I proto si vybíráme druhé, u nichž cítíme, že nás naší vlastní podstatě dokážou přiblížit.
Proto je pravý opak tvrzení, že „šťastní jsme tehdy, až……“, pravdou.
Protože štěstí ve vztazích leží v naší schopnosti rozvinout vědomí sebe sama a až poté dokážeme vnímat pravou podstatu našich vztahů a realizovat jejich naplnění.



Komentáře k článku Štěstí ve vztahu



Revoluční výživa