Vědomí konfliktu

Vědomí konfliktu.

V příbězích života lidí i těch, které píšu, je hojně zastoupený jeden lidský element.

Prakticky nás provází celým životem, rodí se s prvním pláčem a mnohdy nás opouští až s posledním vydechnutím.

Jako němý svědek naší existence spoutává naši mysl a určuje způsob našeho žití.

Aniž bychom si dokázali uvědomit, že naším osudem je být zbaveni možností darů lidského ducha nejvyšších, aniž bychom se okovů a pout, kterými jsme svázáni dokázali zbavit, tratíme svůj život.

I když do našich strachem zavřených očí ducha, místy proniká proud světla, bojíme se vzdát.
Oddat se a přijmout své niterné já, osvobodit od světských pout a oddat podstatu svého ducha do vln svobody života.

V záblescích duchovního zrození jsme schopni rozpoznat, že za všeprotínající energií, z níž se rodíme, učíme, existujeme i uleháme k poslednímu odpočinku, je konflikt.
Jakoby konflikt byl synonymem životní poutě všech, kteří svou mysl použijí nikoliv jako průvodce životem, ale jako velitele a stráž, která lpí na všem, čeho dosáhneme, co vlastníme, ale i prožíváme, vnímáme i cítíme.
Tento obraz našich životů ukazuje, že snad konflikt je podstatou veškerého lidského prožívání.

Jakoby vše, co člověk koná, bylo podmíněno konfliktem.
Zdá se to tak přirozené, že nám naše mysl ani nedá náznak toho, že žijeme vnitřně spoutaní.
V radosti, lásce, i přátelství, v rození, plození, setkávání, i umírání.

Někdy – a více tam, kde to neočekáváme – ve smutku, v odmítnutí, v žalu a zármutku, v bolesti, odloučení, nacházíme momenty, ve kterých se naše zvykem uzavřená víčka odlepí a my náhle vidíme.


Na proudu světla zříme jasnou podstatu veškerého pachtění lidského pokolení. A především tu naši.
A náhle nás zahalí jasné, teplé světlo a vše, co existuje, se náhle rozpouští v celistvém a nekonečném oceánu klidu.
Vidíme, cítíme, vnímáme a dýcháme každou částí vlastní mysli jedinečnost tohoto daru.
Zdáme se být lehčí a volnější…jakoby se svět zpomalil, barvy se staly sytější, naše tělo tak příjemné a mysl až neskutečně klidná. Přesto pozorná a vnímající.

Konečně jsme, možná poprvé, vstoupili úzkým průzorem skrze vlastní mysl do vlastní podstaty.
Do podstaty všech a všeho. Do místa, ve kterém přestalo existovat a zároveň zakusilo skutečnou svou jedinečnost vlastní JÁ.

Já, jak jsme jej chápali, ztratilo význam.
Stali jsme se celkem, který se stává námi.
S každým úderem srdce cítíme puls nikdy nezačínající a nekončící existence.
Každým nádechem se stáváme něčím, ničím a vším.
Neumíráme, nerodíme se…nepřestáváme ani nezačínáme existovat.
Jsme…

 



Komentáře k článku Vědomí konfliktu



Revoluční výživa