Zákon plynulosti

rybníček Pantha rei – jak již pravil klasik: „vše plyne“
Lidské smysly a vnímavost vůči okolním změnám a s tím nutnost adaptace byla mnohonásobně vyšší v dobách před průmyslovou revolucí, než kterou prožívají dnešní lidé žijících ve městech a závislí na tržních mechanismech. Hlavním důvodem je to, že lidé žijící na vesnicích a v osadách byli přímo provázáni s přírodou kolem – byli na ni bytostně závislí a tak i vnímali svou roli v životě. Jistě to byl život často mnohonásobně náročnější a někdy fyzická činnost převyšovala únosné kapacity fyzických těl. Byla to doba, ve které byly časté i plošné hladomory a nedostatek všeho druhu byl denním chlebem. Přesto, anebo právě proto byli lidé tak nějak přívětivější a dá se říct, že subjektivně na tom byli lépe než poslední čtyři generace žijící v rozvinutých zemích.

Ty se uzavřeli do měst v rámci usnadnění života – alespoň tak to bylo zamýšleno a přestali vnímat zeleň – tu nahradili zdmi domů, zpěv ptáků neustále přítomným hlukem z průmyslu a dopravy, modré nebe potřebou dívat se kolem sebe a dávat pozor, přicházející mraky na horizontu zastínili vysoké budovy, nebe plné hvězd pro změnu veřejné osvětlení.
Vše, co jsme vzali do rukou a jevilo se nám jako prospěšné v danou chvíli, s sebou přineslo i dopady, které jsme v danou chvíli nedokázali vidět a často je ani nevnímáme ani s odstupem času.
Městský člověk trpí mnoha neduhy, které lidé v méně koncentrovaných oblastech nepociťují a jedním z nich je i to, že naše sny a cíle jsou odrazem způsobu života ve městě. Naše potřeby se přizpůsobily okolním podmínkám a nepocítili-li jsme kontrast životních stylů, tak se přizpůsobili i naše přání.

Proto i s ohledem na realizaci našich přání bychom měli více vnímat dění kolem nás samých a to v tom nejpřirozenějším prostředí, které nám vyhovuje.
Naše sny a cíle a sny rostou a daří se jim tehdy, když dokážeme být citlivý na vnější okolnosti, které nás obklopují – na celek, jehož jsme součástí.
Když se tuto energii nesnažíme příliš spoutávat, tvoří v nás i v našem životě přesně takové zázraky, které vnímáme každé jaro, když pučí stromy a rozkvétají rostliny.
Stáváme se součástí přirozených cyklů, které respektujeme a odpovědí je nám to, že naše sny a cíle docházejí realizaci stejně plynule jako veškeré dění v přírodě.
V konkrétní rovině realizace našich snů to působí tak, že pro realizaci našeho snu musíme vydat tolik energie, kterou musí vynaložit zamilovaný, když pospíchá za svou milou. Nebrání se svým emocím, které ho pohánějí, a je součástí krásného procesu, takže ani nevnímá, že nějakou energii musí investovat, protože jej to těší.
Tam, kde cítíme, že vydáváme příliš energie, a jsme vyčerpaní, nás upozorňují naše emoce, že porušujeme zákon plynulosti.
Často si snažíme „přechytračit“ naši vnitřní inteligenci a tak za to platíme vysoké daně v podobě nemocí, nespokojenosti a přitom někdy prostě stačí nechat věci plynout a více vnímat

Tímto vůbec nenabádáme k pasivitě – naopak stav, kdy se uvolníme a necháme energii volně plynout v nás i z nás a to při jakémkoliv konání, nám vlévá do tepen mocnou dávku aktivní energie, která nás upozorní na to, že tak je to v pořádku.



Komentáře k článku Zákon plynulosti



Revoluční výživa