Zlo může mít mnoho podob…

Tak banální myšlenka mi jednoho dne – řečnický obrat „krásného dne“ použít nemohu, protože jsem byl natolik zaneprázdněn důležitostí a naléhavostí úkolu, který jsem si stanovil, že si vůbec nepamatuji jaký byl den a neuvědomuji si ani koho jsem ten den potkal, potěšil, s kým jsem se rozloučil tak jako bych ho viděl naposledy, koho jsem čímkoliv obohatil a vlastně jestli sám sobě jsem způsobil radost…za rok bych zřejmě nedokázal určit vůbec ani měsíc, kdy mě onen eletrický impuls přeskočil z jedné synapse na druhou…
Zřejmě bych jí ani nevěnoval dále pozornost, kdyby mi kontrast různých životů, které jsem potkal v den následující nepřipomněl relativitu všeho…
Ten den začal prostě…stejně jako většina, která se vám zapíše někam vaší paměťové kartokéky a nic ale vůbec nic pro vás neznamená – ne vědomě…prostě jsem potkal několik lidí, které vídám celkem pravidelně…jednoho po druhém…se všemi bych řekl, že mám celkem hluboký vztah…
O většině lidí bych ani já, ani oni sami o sobě a ani nikdo jiný neřekl, že jsou zlí…naopak by se jim dostalo obdivu kvůli prospěšnosti jejich konání, jistě by byly také vyzdviženy jejich charakteristické rysy osobnosti a ocenění by se dostalo i jejich lidského či zodpovědného přístupu ke společnosti a vůbec k životu samotnému…
Kdybychom je mohli zkoumat pod mikroskopem jakékoliv filozofie, byly by to světci, duchovní poslové, kteří předávají světlo druhým nebo podnikatelé, kteří svou prací, pílí a precizností posouvají společnost k prosperitě…
Všechno by bylo tak skvělé, kdyby mi v mozku nepřeběhl onen výboj, který mi na chvíli způsobil totální zkrat….
Po naprostém restartu systému jsem si připadal jako po operaci zeleného zákalu…snažil jsem se rozkoukat a zorientovat v pohledu na svět…najednou předem mnou stáli ti samí lid, ale ve zcela jiném světle – stále s ojedinělou inteligencí, charismatem, neopakovatelnými rysy osobnosti, krásní, zdraví, úspěšní, žijící v prosperitě prostě takoví o kterých bych s nejlepším vědomím prohlásil, že svým chováním, vysílají poselství dobra…prach, který mi však zakrýval jasný pohled na tento obraz pomalu opadal a přede mnou se začal zjevovat jasný obraz lidí, kteří přes všechno to dobro si vůbec neuvědomují, že ve stínu jejich těla se skrývá démon, který potichu našeptává čiré zlo….
A všichni poslušně šli a zlo konali…v tomto obrazu jsem já sám stál uprostřed a za mou hlavou se potutelně usmívala má druhá tvář – jízlivá a vypočítavá…smějící se mé neschopnosti rozpoznat dobro od zla….
Stále se ozýval můj racionální mozek, který křičel – to je nesmysl! Příliš fantazíruješ!
Ale tohle nebyla fantazie…
Najednou, po zkratu, po bouři v mé mysli mi došlo, že zlo může mít skutečně mnoho podob – může přijít v podobě cílevědomosti, ambicí, víry, altruismu, sexu, ale třeba i lásky, duchovnosti, radosti…čehokoliv, co považujeme za ctnosti, ke kterým je dobré směřovat…
Je totiž pak jednoduché nechat se unést jakýmkoliv pocitem, který nám dávají světské prožitky jako odměnu - cokoliv se nám může jevit jako vrchol dobra ať už je na společenském měřítku objektivní prospěšnosti jakkoliv vysoko, počínaje radostí ze sexu, přes fyzickou prosperitu, bohatství až k naprosté lásce k druhému člověku nebo vrcholem spirituálního prožitku altruistického prožívání, vždy, když nás cokoliv nasměruje pryč od pochopení vlastního já – své vlastní podstaty, účelu pro který sem přicházíme, budeme realizovat princip zla…
Můžeme pak celý život být pilní jako Matka Tereza, vyvíjet léky na záchranu lidských životů nebo sedět v lotosovém květu a celý svět nechat plynout kolem, nenasměrujeme-li pozornost k našemu vlastnímu účelu, zůstaneme pouhými loutkami v rukách zla…nezačneme-li naslouchat sami sobě, budeme pouhými ikonami skutečnosti…
Někdo kdysi prohlásil, že ZLO je pouhá absence DOBRA. Chceme-li ale rozpoznat skutečné dobro od zla a vymanit se z iluze, kterou nám stále připravuje naše vlastní mysl, obrátíme pozornost v tichosti, ale se vší silou sebe sama do vlastního nitra a s pokorou požádáme o dar milosti v podobě pochopení vlastní podstaty…jediné co pak musíme udělat je tento dar přijmout…Tedy vědomě nebránit vstoupení dobra do našeho života…a dobro může mít různé podoby…i takové, které nám nemusí být ihned příjemné…holt nic není takové jaké se nám zdá být.



Komentáře k článku Zlo může mít mnoho podob…



Revoluční výživa